sobota 8. května 2010

Svobodná kultura ke stažení!

Po třech letech vám konečně přinášíme český překlad knihy Lawrence Lessiga Svobodná kultura, který poskytuje tolik potřebný pohled na problematiku moderního pirátství.

Začněme tím nejdůležitějším: Co je svobodná kultura a proč je důležitá? Kultura je svobodná, pokud má veřejnost možnost volně nakládat s kreativním obsahem jako jsou knihy, hudba, filmy nebo výtvarné umění, přetvářet ho a šířit. V moderních společnostech má kultura kromě svobodné vrstvy i vrstvu komerční, která podporuje tvorbu a inovace poskytnutím ochrany duševního vlastnictví. Příkladem jsou patenty na technické vynálezy a výhradní práva na umělecká díla. Autorovi je po určitou dobu garantována ochrana a poté dílo přechází do veřejného vlastnictví a je nadále svobodně přístupné všem.

„Opakem svobodné kultury je ‚kultura povolení‘: svět, v němž člověk může tvořit pouze s povolením mocných, či s povolením tvůrců minulosti.“ Jinými slovy, jde o situaci, kdy převáží komerční vrstva a přesun obsahu do svobodné vrstvy se nekoná. A jak tvrdí profesor práva na Harvardu Lawrence Lessig v knize Svobodná kultura, to je přesně to, co se stalo nyní.

Svobodná kultura pod drobnohledem

Lessig rozdělil knihu do několika částí: v první rozebírá pirátství, ve druhé vlastnictví, dva centrální koncepty současných sporů o kreativní obsah. Pirátství prezentuje nikoli jako úzce vymezenou protiprávní činnost, ale jako společenský fenomén, který je poháněný novou technologií a který dává vzniknout novým odvětví. To platí o filmu, rádiu, televizi i nahrávacím průmyslu, k jejichž zrodu právě pirátství přispělo a dnes se paradoxně tato odvětví brání pirátství nejhlasitěji.

Dnešním problémem je ale pirátství na Internetu, přesněji řečeno sdílení obsahu přes peer-to-peer (p2p) sítě. Lessig rozlišuje čtyři druhy použití p2p obsahu: 1) ilegální stahování (považuje za špatné), 2) stahování ukázek před nákupem (potenciálně výhodné pro prodejce), 3) sdílení obsahu, který už není jinak dostupný (sdílení prospěšné, avšak chybí kompenzace pro autory) a 4) sdílení obsahu, které povolí sám autor (jednoznačně správné). Toto rozlišování je důležité, protože jen pak si je možné udělat celkový obrázek o škodách, ale i přínosech, které jednotlivá použití přinášejí.

Ani vlastnictví se nedá vysvětlit tak jednoduše, jak by se mohlo zdát. Kreativní obsah není vlastnictvím v tradičním slova smyslu, vytvořením kopie se původnímu dílu nic neubírá. Obsah ale není ani zcela zdarma, protože je nutné vynaložit značné prostředky na jeho vytvoření. Tato dvojakost se musí vzít v potaz.

Ve stěžejní desáté kapitole Lessig rozebírá příčiny, které způsobily současnou komplikovanou situaci. Autorský zákon, původně určený pro regulaci tvorby kopií původního díla, na Internetu dělá potíže, protože, jak říká Kevin Kelly z magazínu Wired, Internet je „jedna velká kopírka“, takže prakticky každá činnost vytváří kopii a podléhá autorskému zákonu. Obsah může být kontrolován prostřednictví technologie: počet přečtení, počet stáhnutí, počet vytvořených kopií – všechno lze sledovat, vynucovat a trestat a kód se stává zákonem (ústřední myšlenka předchozí Lessigovy knihy). A konečně vlastnictví médií se koncentruje jen v rukou hrstky velkých společností, a tak je obtížné prosadit nezávislý názor.

V závěru Lessig zhuštěně představuje filozofii sdružení Creative Commons, která je založená na obnově veřejného vlastnictví obsahu, kterému skončil komerční život a který by proto měl být přístupný veřejnosti pro další tvorbu a rozvoj kultury, což Lessig rozvinul v následující knize Remix. Poslední stránky Svobodné kultury jsou věnovány návrhu na změnu autorské ochrany pomocí povinného označování a registrace děl, zkrácení ochranných lhůt a zjednodušení právní mašinérie, která současnou práci s obsahem obklopuje.

Posun správným směrem?

Svobodná kultura je přístupně napsaná a Lessig používá řadu příběhů a případových studí, mezi jinými vznik svobodného softwaru, „pirátskou“ kreativitu Walta Disneyho, masové rozšíření fotografie prostřednictvím Kodaku, problémy kolem Napsteru, či americký projekt mediální výchovy Just Think! Mohlo by se zdát, že knize k aktuálnosti chybí pouze zmínky o Facebooku a Twitteru, ale přeci jen se za šest let od jejího vydání událo víc.

Když se podíváme kolem sebe, neujdou nám určité změny. Periodika začala přidávat DVD s hudbou a filmy, aby přilákala čtenáře, a následně vznikl samostatný trh levných titulů. Firmy (např. Apple či Amazon) pochopily, že čtenáři a posluchači jsou ochotni za obsah platit, avšak jen rozumné částky. Objevily se půjčovny obsahu (Love Film, Netflix), stránky nabízející streamování (Hulu, u nás zkoušel Seznam) a také obchody, které se specializují na výměnu a přeprodej použitých her, filmů a hudby (CeX) a které odpovídají Lessigově představě o hudebních antikvariátech.

Změnu však můžeme pozorovat i na druhé straně. Začínáme chápat, že žurnalisté amatéři nás nespasí (trefně to vystihuje Dan Auletta v nové knize Googled) a že přeci jen bude třeba za kvalitní obsah platit, jakkoli hrubě je to vyjádřeno plánem Ruperta Murdocha a dalších zpoplatnit online tituly.

Je nepochybné, že až se role Internetu ve společnosti ustálí, dojde ke kompromisu i na poli autorského práva, který uzná jeho důležitost a bude odpovídat novému systému produkce obsahu a kompenzace autorů. Stalo se tak v případě všech technologií, které získaly srovnatelně důležité celospolečenské postavení (rádio, video a další), stane se to i v případě Internetu. Lze očekávat politickou diskusi kolem tohoto tématu, protože demografie je neúprosná a z náctiletých pirátů, kteří před několika lety představovali snadný cíl mediálních korporací, je najednou početná voličská skupina, která si přináší velmi jasný názor na to, jak by se mělo nakládat s obsahem.

Bude-li ovšem nový systém vyvážený, zůstává předmětem diskuse. Přínos Lessigovy Svobodné kultury a z ní vycházející iniciativy Creative Commons je v tom, že odmítá zjednodušený převládající názor, který se brání vlivu Internetu a brzdí kulturní rozvoj, ale že nabízí hlubší analýzu, prezentuje alternativu a ukazuje, proč a co je třeba dělat, aby se obnovila kulturní rovnováha.

Svobodnou kulturu je možné stáhnout ZDE.

Na unikátním otevřeném nekomerčním překladu se v průběhu tří let podílelo přes padesát dobrovolníků. Překlad vznikal převážně na stránkách wiki na Root.cz, kde nyní najdete jeho HTML verzi.

V pražské galerii DOX probíhá do 16.5.2010 stejnojmenná výstava Free Culture (Svobodná kultura), která se zabývá problematikou vlastnictví umělecké tvorby v době Internetu.

Creative Commons License
Tento článek můžete šířit pod licencí Creative Commons ‚Uveďte autora - Neužívejte dílo komerčně - Nezasahujte do díla 3.0 Česko‘. Více informací o licenci zde. Výjimka pro komerční šíření byla udělena redakci Root.cz. Kontakt na autora zde.